Dovolená v srbském Novi Sadu

Z nástupnických států po bývalé Jugoslávii známe asi nejlépe Chorvatsko. Důvod je jasný - moře. V těch ostatních máme někteří jasnější, jiní méně. Pro jistotu uvedeme pár faktů: Srbsko je vnitrozemský stát s hlavním městem Bělehrad.  Podle úhlu pohledu má jednu nebo dvě autonomní oblasti. Tou spornou je Kosovo, tou nepochybnou je Vojvodina. Vojvodina to je nekonečná pole s kukuřicí. Vojvodina je i administrativním centrem Novi Sad.

Je to město, které může v mnohém připomínat sousední Bratislavu. Leží na Dunaji, je přibližně stejně velké, tak, jak se Bratislavy dotýká výběžek Malých Karpat, nedaleko Nového Sadu se zvedají svahy pohoří Fruška Gora, dokonce i názvy městských částí na "druhém" břehu Dunaje mají stejné začáteční písmena - Petržalka a Petrovaradin.

Novi Sad není město, do kterého se zamilujete na první pohled. Ten totiž ukáže ulice plné aut, architekturu rozvinutého socialismu, kouřící autobusy, nervózní atmosféru. Ale i zde se věci mění. Město, před několika lety bylo ještě plné dosluhujících aut dovezených z  Německa, a z domácích vozidel Yugo červené a bílé barvy zaplnily novější a zcela nové modely. I z nich je velká část dovezena z německých autobazarů, ale změna je viditelná. Po delším pobytu nebo při více návštěvách začne Novi Sad ukazovat i své příjemné stránky. Některé dokonce až natolik, že se může stát vaším oblíbeným cílem při cestách na Balkánský poloostrov.

Nejvýraznější turistickou pozoruhodností města je pevnost z konce 17. století, která je na Petrovaradinské straně Dunaje. Někdy obranná pevnost proti Turkům je dnes sídlem muzea, a příjemným místem poskytujícím hezké pohledy na město a jeho okolí. Dominantou pevnosti je věž s hodinami, na kterých je hodinová ručička delší než minutová. Důvodem této neobvyklosti je skutečnost, že například pro posádky lodí plujících po Dunaji jsou přece jen hodiny důležitější než minuty, no a delší ručička je lépe viditelná.

Při podrobnějším zkoumání najdeme i další pozoruhodnosti. Návštěvník si jistě všimne, že se nachází na rozhraní střední Evropy a Balkánu. Vlivy jednoho i druhého jsou zřetelné v mentalitě lidí, architektuře, gastronomii aj. Pokud jde o ni, doporučuji vejít do nenápadné makedonské restaurace, nebo palačinkárna s nabídkou palačinek plněných věcmi, které byste v palačinkách sotva čekali, další gastronomická návštěva by asi měla být v kavárně Vremeplov (Stroj času) s výbornou kávou a ještě lepšími zákusky. Střed města je zejména v létě příjemným místem, stále pestřejší a zajímavějším. Novi Sad je sídlem univerzity, což je na dynamice jeho života znát, zejména večer v úzkých uličkách u národního divadla, plných kaváren, vináren a restaurací.

Na závěr jedna cestovní informace: Cesta od maďarských hranic do Nového Sadu se uvádí jako dálnice a je tak i zpoplatněna. Jde ale pouze o dálnici v poloprofilu, tedy to, co je u nás obvyklá cesta první třídy. Souběžná cesta přes Subotici a Srbobran je bezplatná, a jen o pár kilometrů delší.