Historie lyžování ve Švýcarsku

Kdysi byl rozšířený vtip, který říkal, že „kdyby se Švýcarsko vyžehlilo, byla by to dost velká země.“ Přestože je relativně malou zemí, Švýcarsko je známé především svými horami, a to hlavně v jižní části, takže „malá Švýcarska“ dnes najdete po celém světě: od Severní Karolíny v USA, Drakensbergu v JAR až po Lucembursko nebo Folkestone v Kentu v Anglii (nezapomeňme ani na NP České Švýcarsko v severních Čechách). Také slavný Matterhorn má pás své jmenovce v mnoha pohořích na světě. Přestože se Švýcarsko dělí na 26 kantonů, nejhornatější je Valais, kde se nachází také mnohá z nejznámějších švýcarských lyžařských letovisek. V kantonech Berne a Graubünden rovněž najdete vrcholky patřící k nejvyšším ve švýcarských Alpách.  

Ještě v 18. století se mnozí švýcarští sedláci, stejně jako jejich protějšky jinde v Alpách, hor spíše báli a zdráhali se přiblížit k jejich vrcholkům, pokud to nebylo nutné. Kromě hrozícího nebezpečí v podobě pádu na zrádných stezkách si někteří představovali nejvyšší vrcholky jako místa obydlená démony, draky, čarodějnicemi, trolly apod. bytostmi. Někteří z návštěvníků a cestovatelů měli podobné pocity. Takhle to bylo až do doby, kdy o Alpy začali projevovat zájem Britové, díky kterým podobné pověry začaly mizet, a paradoxně se právě sedláci ze švýcarských hor později často stávali horskými průvodci. Britský horolezec a alpinista Arnold Lunn jednou řekl: „Můžeme (coby Britové) klidně tvrdit, že jsme inspirovali Švýcary, nejen aby lezli na své hory, ale také aby je sjížděli na lyžích.“

Opravdu, britští horolezci a lyžaři mají ke Švýcarsku dlouhý a zvláštní vztah. Britský horolezec Edward Whymper byl první, kdo vylezl na Matterhorn v Zermattu. Vrcholy Crans-Montana, Wengen a Mürren hrály důležitou roli v počátcích britského závodního lyžování. První světové šampionáty v lyžování se konaly v Mürrenu v roce 1931 a ve Svatém Mořici v roce 1934. Svatý Mořic také hostil Zimní olympijské hry roku 1934 (ještě předtím, než do nich byly zahrnuty alpské disciplíny) a pak znovu roku 1948.

Asi 100 švýcarských horských vrcholů má výšku kolem nebo nad 4 000 m, kdy Zermatt a Saas-Fee  obklopuje více jak 30 z nich. Když přiletíte do Ženevy nebo do Curychu, otevře se před Vámi železniční síť spojující nespočet švýcarských letovisek, kdy efektivnost a pohodlí švýcarského železničního systému jsou špičkové. Tato letoviska spolu s Crans-Montanou, Verbierem (a jeho Čtyřmi údolími/4 Vallées), Svatým Mořicem (domovem bobových drah), Davosem, Klostersem a letovisky v oblasti Jungfrau, Grindelwaldem, Wengenem a Mürrenem (známým svým úžasným vrcholem Eiger), jsou dobře známa zahraničním turistům!!!!!

Samotné Valais nabízí 41 lyžařských letovisek, jako je Zermatt, Verbier, Saas-Fee (s nejvyšší horou celou ve Švýcarsku, kterou je Dom), Crans-Montana a hrstka letovisek v rozsáhlém regionu Portes du Soleil.

Hovoří se zde čtyřmi jazyky: švýcarskou němčinou (hlavní jazyk), francouzštinou (druhý nejrozšířenější jazyk), italštinou a v malé míře rétorománštinou, kterou používají lidé v určitých omezených oblastech. Většina obyvatel mluví minimálně jedním dalším jazykem kromě svého mateřského, mnoho lidí navíc také anglicky. Toto pestré kulturní pozadí ovlivnilo mimo jiné i švýcarskou kuchyni. Švýcarsko je známé svými mléčnými výrobky a na nich založenými pokrmy, jako je fondue a raclette; ke klasickým švýcarským výrobkům patří sýry Gruyère a Emmental. Stejně tak slavní jsou úspěšní také švýcarští lyžaři, jako např. Pirmin Zurbriggen a Didier Cuche.