Andalusie: města, kopce a moře

Jaro na jihu Španělska nabízí pro každého něco. Prohlídky nádherných maurských měst Seville, Granada, Córdoba jsou mnohem příjemnější v mírném počasí, kdy průměrné teploty dosahují kolem 18 °C. Kromě toho mohou města nabídnout svůj program: předvelikonoční Svatý týden (Semana Santa) může připadnout na duben, stejně tak jako festival Feria de Abril v Seville, což je týden plný tance, jídla a pití, kde místní nosí tradiční kroje a projíždějí se na krásných andaluských koních.  Někteří se raději vydají na koních mimo město např. přes pustinu Tabernas (jedinou poušť v Evropě) nebo do pohoří Sierra Nevada. V tomto období je v andaluské Sierra Nevadě opravdu krásně: vůně pomerančových květů a ideální teplota pro procházky mezi bílými vesnicemi a olivovníkovými háji, které se ukrývají v jeho údolích. A pak je tu středozemní pobřeží Andalusie, které nabízí zlaté pláže vhodné pro rodiny s dětmi, přitom však bez letních davů turistů.

Vůně pomerančových květů, kytarové rytmy flamenca, pohled na bílé vesnice umístěné na vrcholu skály - to jsou některé vzpomínky na Andalusii, které Vám ulpí v paměti jako suvenýry na památku.

Sama podstata Španělska

Andalusie, která se stala nesmrtelnou díky operám a uměleckým dílům z 19. století, často bývá synonymem pro celé Španělsko: prosluněná zem milující býčí zápasy (fiesta), s romantickými pěvci-kytaristy, odvážnými matadory, nezapomenutelnými operními hrdinkami a romskými zpěváky lkajícími své písně. Přestože je tento zjednodušený portrét zastaralý a příliš romantický, má v sobě něco pravdy. I přes neúprosnou modernizaci zůstává Andalusie odvážná a vášnivá země, jejíž atmosféra (podobně jako dobré představení flamenca) si Vás najde všude a nenechá Vás v klidu.   

Kulturní melanž  

Část okouzlení Andalusií má původ v její osobité historii. Po osm staletí tvořila propustnou hranici mezi dvěma odlišnými vírami a ideologiemi, křesťanstvím a islámem. Dlouhodobá vzájemná inspirace a ovlivňování přinesly světu řadu kulturních přínosů, jako jsou staré mešity proměněné v kostely, velké palácové komplexy se štukovou výzdobou, kuchyně štědře ochucená severoafrickým kořením a řetězec impozantních bílých měst, která dominují vyprahlé skalnaté krajině, od změti těsných uliček v Albayzínu, historické čtvrti Granady, až po sídla na vrcholcích kopců v provincii Cádiz.

Duende

Jedna z nejúžasnějších a nejtajemnějších atrakcí Andalusie se skrývá pod pojmem duende: je to prchavý duch, který proniká většinou španělského umění, především tancem flamenco. Duende se dá také volně přeložit jako „moment zesílených emocí, jaké zažíváme během uměleckého představení,“ a je možné ho vyvolat, když se Andalusii dostanete na správné místo ve správnou chvíli. Můžete např. shlédnout Lorcovu hru v městském divadle, poslechnout si varhanní recitál v gotickém kostele, poznat bezprostřední spontaneitu v klubu (peña) flamenca nebo se seznámit s pozoruhodnou uměleckou renesancí, která se v současnosti zmocňuje Málagy…

Divoká Andalusie

Pestré prostředí Andalusie obnáší mnohem více, než co bývá známo z letovisek, jako je Costa del Sol. Značné úseky jižního pobřeží zůstávají relativně neznečištěné, zatímco ve vnitrozemí narazíte na bukolické vesničky závislé na zemědělství, kde jakoby se život příliš nezměnil od dob, kdy dramatik Federico Lorca vytvořil svoji Krvavou svatbu. Celých 20 % území Andalusie spadá pod národní a přírodní parky a ochranná opatření přinášejí své ovoce: zahlédnout rysa iberského už není takovou vzácností, zatímco kozorožci horskému se evidentně daří. Další chvályhodný rekultivační projekt přestavují zdejší vía verdes, staré železniční trasy proměněné v pěší a cyklistické stezky (greenways).