Kavárenská kultura ve Vídní

Otevřete těžké dřevěné dveře, vstupte do jednoho z vídeňských „obývacích pokojů“ a přijde Vám, že se čas zastavil někdy v roce 1910. Číšníci jsou právě tak odměření, menu zmate i zkušeného baristu a noviny zde převažují nad smartphony. Venku život běží rychlým tempem, avšak kavárna je svět sám pro sebe, imunní vůči času i trendům.     

Dnešní vídeňské kavárny nesou známku rokokové zdobnosti a bohémství, módního trendu zaměřeného na turisty, jsou honosné i zanedbané, takže se od sebe liší stejně jako sami obyvatelé Vídně. Pod povrchem však přežívá víra, že „Kaffehaus“ představuje obraz společnosti jakýsi její výhonek. Je to místo, kde si místní mohou beze spěchu posedět nad jediným šálkem, sdělovat si klepy, číst, psát, snít, hrát hry, napravovat svět, smát se, milovat… to vše, zatímco pijí kávu v teplém, nostalgickém a útulném prostředí své kavárny. Připojit se k nim je pak ideální způsob, jak proniknout k duši města.   

Tajemné bobule

Stejně jako v mnoha pohádkách i vídeňská kavárenská kultura začala tajemnými bobulemi. Roku 1683, když byli po bitvě u Vídně osmanští útočníci zahnáni polsko-habsburskými spojenci na spěšný ústup, zanechali u bran města pytle s dosud neznámými bobulemi. Ty byly nejprve považovány za krmivo pro velbloudy či za hnojivo, avšak vojenský důstojník Jerzy Franciszek Kulczycki, který strávil nějaký čas v zajetí v Turecku, poznal, že získali na poklad. Kávová zrna byla upražena, k tomu byl přidán cukr a mléko – a Habsburkové se nadchli. Vše ostatní už je historie.   

Z těchto bobulí, kávových zrn, vyrostla celá nová kultura. V 18. a v 19. století se začaly po celém městě objevovat honosné kavárny, které dodávaly kávu a nazdobené dorty mlsným habsburským panovníkům a vídeňským vyšším vrstvám. Mozart a Beethoven měli roku 1788 svá veřejná vystoupení v jedné z nejstarších kaváren Vídně, Café Frauenhuber, která je dodnes v provozu. Na přelomu století směřovaly do nejvýznamnějších „Kaffehäuser“ proudy myslitelů, básníků, filosofů, hudebníků i malířů.  

Striktně ze staré školy

Každý z místních má slabost pro určitou kavárnu, mezi které patří také ty staré milované, časem sešlé, otrhané a odrbané, kam rádi zapadnou studenti nebo milovníci dekadence a zašlé slávy. Stěny tu pokrývají staré plakáty a skvrny od nikotinu, sametová křesla jsou odřená staletím používání a světlo je dostatečně tlumené, aby poskytlo stín pro nebezpečné milostné vztahy…   

Kousek cesty od muzejní čtvrti (MuseumsQuartier), v 6. obvodu Gumpendorfer Strasse, se v Café Sperl zachoval dodnes dostatek milovníků staré školy; najdete zde vysoké stropy, kulečníkový stůl a oddělené kóje na soukromé hovory či hraní karet. Pravidelnými hosty zde býval Franz Lehár a Sigmund Freud.  

Stejně tak autentická je romantická a krásně omšelá kavárna Café Leopold Hawelka v Innere Stadt, jejíž stěny zdobí staré obrazy, a jejíž duše ulpěla ve 30. letech 20. století; její „síň slávy“ se může pochlubit jmény umělců, jako Warhol a Hundertwasser. Sem se můžete uchýlit v zimě a dát si kávu s „buchtami“ (Buchteln), což jsou sladké knedlíky podávané s povidly.   

Dále mimo hlavní trasu turistů, u stanice metra Taborstrasse v Leopoldstadtu, stojí Sperlhof (Grosse Sperlgasse 41), která Vás svým interiérem obloženým dřevem a pokrytým plakáty odnese do 20. let 20. století. Zde se nesetkáte s žádným afektovaným chováním ani poklonami, zato s vydatným jídlem, dobrou náladou a se 900 stolními hrami naskládanými až ke krovu, kterými se zde můžete zabavit.     

Kus živoucí historie

Vídeň zdobí kavárny, které jsou okázalé jako paláce. Příkladem je Café Central, kde se mramor leskne jako zrcadlo, číšníci nosí černé vesty a od 17. hodiny pianista chrlí melodie. Pod zdejším vysokým klenutým stropem kdysi popíjeli kávu Sigmund Freud a básník Peter Altenberg, zatímco Trockij zde plánoval svůj další tah v šachové hře i v Ruské revoluci. Tato kavárna je sice součástí obvyklých turistických tras, ale je neporazitelná co do dekadence a vynikajících dortů, jako je čokoládový Altenbergtorte.    

Stejné tak okázalá je lustry ozářená kavárna Café Sacher, jenž vstoupila na scénu roku 1832. Zde si můžete objednat pouze jedinou věc, Sachrův dort, bohatě polévaný čokoládou a plněný vrstvou osvěžující meruňkové marmelády. Byl vytvořen pro prince Václava von Metternich, ale pojmenován po svém stvořiteli, cukráři Sacherovi.   

Jen kousek cesty jižním směrem a dostanete se k nádhernému rokokovému Salonu Demel, miniaturního chrámu požitků určených pro chutě panovníků. Dokonce císařovna Sisi známá svým vosím pasem měla v oblibě zdejší sladkosti. Mezi dezerty plněnými krémem, polévanými čokoládou a zdobenými ovocem vyniká dort Anna Demel Torte, což je čokoládovo-nugátová kalorická bomba.   

Až si uděláte podzimní procházku Stadtparkem nebo až navštívíte dopolední expozici v muzeu MAK, vstupte do kavárny Prückel na třídě Ringstrasse, která se svými kójemi a vysokými stropy představuje závan 50. let 20. století. Zajděte si sem na křehký odpolední štrúdl, anebo se zdržte až do večera – pianista hraje každé pondělí, středu a pátek od 17 do 22 hodin.    

Kavárny nové vlny

Vídeň vždy byla městem, které úspěšně balancuje mezi minulostí a současností, proto využijte příležitosti vstoupit do kaváren představujících novou kavárenskou éru. Jedno z takových míst je kavárna Espresso nesoucí příchuť retra, která se skrývá na dolním konci Burggasse v designem proslulém 7. obvodě Neubau. Se svými umakartovými stoly a retro barem Vás přenese do 50. let a jedná se o klidné místo, kde si můžete dopřát silné italské espresso, gurmánskou snídani, organickou specialitu dne, anebo plátek domácího koláče.   

V univerzitním okrsku Alsergrund najdete stylový podnik CaffèCouture, který je dílem baristy Georga Brannyho. Ten vytvořil espreso kávovar La Marzocco Strada EP, který používá na šlehání svých kreativních kávových nápojů v minimalistickém, uměním prodchnutém prostředí podniku.

Dost už však o kávě a raději více o moučnících. Poté, co jste absolvovali ranní procházku po Karmelitermarkt, dostanete svou dávku tuku a cukru v podniku Fett+Zucker. Pásy komiksů na stěnách spolu s různorodou směsí retro nábytku přitom vytvářejí příjemnou až domáckou atmosféru.   

Když se vzdálíme od klasických kaváren a vrátíme se zpět do Innere Stadt, najdeme zde Cafe Neko, což je (ve Vídni první) kočičí kavárna v japonském stylu, kde budete mít ke kávě kočičího kamaráda na pomazlení.   

Pozdní noci, časná rána

A kde dostanete kávu v časných ranních hodinách? Je to skutečně tak, mnohé z vídeňských kaváren se v noci promění v bary. V Innere Stadt můžete vyzkoušet tmavou bohémskou kavárnu Kaffee Alt Wien (Bäckerstrasse 9), oblíbené místo studentů zahalené kouřem, kde mají otevřeno do 2 do rána a kde dělají skutečně dobrý guláš, pokud byste dostali hlad.   

Naproti tržnice Naschmarkt představuje další oblíbenou kavárnu Cafe Drechsler, kde se často objevuje na pódium DJ, když den přechází v noc. Vybroušený minimalistický interiér nese punc designéra Sira Terence Conrana.    

Tipy do kavárny

1. objednávání si kávy: káva představuje ve Vídni složitou vědu, takže je potřeba rozlišovat „Mokka“ (černou kávu) od kávy „Brauner“ (černé kávy s trošku smetany), abyste si mohli objednávat ve vídeňském stylu; další druhy kávy, které můžete spatřit na nápojovém lístku, jsou „Einspänner“ (silná káva ve vysoké úzké sklenici se šlehačkou nahoře), „Verlängerter“ (Brauner „prodloužený“ horkou vodou) a „Melange“ (káva s mlékem, s mléčnou pěnou či šlehačkou nahoře)

2. etiketa: ve formálních kavárnách počkejte, až Vás číšník usadí, v méně formálních si sami vyberte stůl; nad svým šálkem kávy zde můžete trávit tolik času, kolik chcete, číšník Vás obvykle nebude vyhánět, dokud si sami neřeknete o účet

3. konverzace v kavárně: pokud se budete chtít zcela ponořit do zdejší kavárenské scény, připojte se k některému z kavárenských konverzačních večerů, kde mají hosté příležitost si při večeři popovídat s místními

4. káva s sebou: pokud byste si chtěli zakoupit prvotřídní zrnkovou kávu a vzít si ji domů, zavítejte do Alt Wien u Naschmarkt; zde můžete ochutnat vzorky čerstvě upražené kávy předtím, než se rozhodnete ke koupi