Muzikální duch na Kubě

Bohatá, živá, vrstevnatá a plná emocí je kubánská hudba, která dlouho působila jako nositelka standardy pro zvuky a rytmy vycházející z Latinské Ameriky.

Od ošuntělých doků v Matanzasu až po idylické vesničky v Sierra Maestra, vše od sonu, salsy, rumby, mamby až po chachacha,charangu a danzón dluží alespoň částečně za svou existenci magické hudební dynamice, která původně vznikla právě zde. Kuba nepřispěla k světovému hudebnímu dědictví pouze jednou kapelou ani jedinou značkou.

Je to neodolatelná nezkrotná touha třást v rytmu celým svým tělem – paprsek čiré radosti ze života vycházející přímo ze srdce.

Salsa

O tom, kdo vytvořil salsu, byste mohli diskutovat celou noc. Technicky sice vznikla na úrodné půdě latinskoamerické scény v New Yorku v 60. a 70. letech, ale ve skutečnosti jen málokdo ji dokáže tak dobře zapsat a předvést jako Kubánci. Nevěříte? Zařiďte si taneční hodiny v Havaně nebo tam zamiřte do jednoho ze dvou Casas de la Música a uvidíte profesionály v akci. Anebo si kupte nové album Celie Cruz a uvidíte, jestli z Vás okamžitě nebudou fanoušek. 

Nueva Trova

Tento hudební soundtrack kubánské revoluce je nepravděpodobnou směsí Boba Dylana, Celie Cruz, Johna Lennona, Víctora Jara a Joana Manuela Serrata a jeho dva hlavní představitelé, Pablo Milanés a Carlos Puebla, pocházeli z provincie Granma. Nueva Trova dozrála v únoru 1968 na koncertu Primer Encuentro de la Canción Protesta v Casa de las Américas v Havaně. Byl to jakýsi kubánský mini Woodstock, který měl silnou odezvu v celém levicovém světě a představoval revolucionářskou alternativu v americkému rock´n´rollu.

Rumba

Rumba, temperamentní kombinace bubnů a atletického tance, představuje africkou duši Kuby a je to žánr plný náboženské ikonografie i bolestivých ozvěn dřívějšího otroctví. V její nejlepší podobě ji uvidíte v Matanzasu, v jehož docích se mnohé z rytmů hrály poprvé už v 90. letech 19. století.

Rumba je na pohled expresivní, vzrušující a spontánní a často ji neformálně předvádí asi desetičlenná skupina hudebníků a tanečníků. Bubny konga, dřevěné kolíky claves a palitos, chřestítka marugas a přepravní bedny cajones se propojují v rytmech, zatímco zpěv je střídáním mezi širokou improvizací hlavního zpěváka či zpěvačky a odpověďmi sboru (coro).

Son-Changüí

V Santiagu mu říkají son, ale hned vedle v provincii Guantánamo zase sonchangüí – je to východní variace tradičního kubánského tématu, které se zrodilo v provinčních cukrovarech a ovlivnili ho otroci. Kubánský etnolog Fernando Ortiz ho kdysi výstižně popsal jako „milostný poměr mezi africkým bubnem a španělskou kytarou“ a kořeny této různorodé a proměnlivé venkovské hudby leží ve dvou charakteristických podžánrech: v rumbě a v danzónu.

Reggaetón

Ať už ho máte rádi nebo ne, reggaetón je současným zvukem Kuby. Tato typicky mužská kombinace rapu, hip-hopu, reggae a dance je všudypřítomná a proudí z rádií v autech, v parcích, na náměstích, na školních dvorech i v drsných ulicích svého duchovního domova v Alamaru.

I když se na něj dříve pohlíželo jako na podvratný a protirevoluční, získal později kubánský hip hop nečekanou podporu vlády, jejíž zákonodárci obeznámení s uměním ocenili, že „sehrál konstruktivní sociální roli při vytváření budoucnosti mladých Kubánců“. Fidel Castro dokonce popsal reggaetón jako „předvoj revoluce“ a údajně si jednou i zarapoval na baseballovém zápase v Havaně.