Slavnosti mrtvých v Mexiku

I v mexiku se slaví památka zemřelých jen se tato oslava má jiný název. Místní atrakce: Oaxaca leží v hornaté krajině a je to Španěly postavené město s úzkými ulicemi.

Día de Muertos, Den mrtvých či mexické Dušičky, je karnevalu podobnou vzpomínkou na zesnulé a v určité podobě je znám na celém světě.

Jeho papíroví kostlivci a cukrové lebky jsou pro něj stejně charakteristické, jako jsou dýně pro Halloween v Severní Americe.

Lidem ze západu obvykle přijde tohle hispánské záhrobní šílenství propojené s pozitivním vztahem k nesmrtelnosti fascinující a konfliktní zároveň.

V předtuše této slavnostní a strašidelné události se obchody a tržiště zaplní miniaturními rakvemi, lebkami a kostlivci z čokolády, z marcipánu, z papírové hmoty, z lepenky i z hlíny.

Mnozí z nich přitom provádějí velmi světskou činnost, například jedou na kole, hrají na hudební nástroje nebo se žení. 

V systému víry zděděném po Aztécích věří Mexičané, že mrtví dlí v mictlanu, v jakési duchovní čekárně, a v čase tohoto svátku se mohou vrátit do svých domovů.

Rodiny proto zahájí přípravy, aby duchové našli cestu domů a byli vítaní, počínaje obloukem z jasně žlutých aksamitníků, což je symbolická brána pro vstup z Onoho světa.

Pak rodina vztyčí oltář a nahromadí na něj obětiny pro své neviditelné návštěvníky: květiny, stuhy, barevné svíčky, tamales (v páře dušené kukuřičné taštičky), ovoce a kukuřici.

Dvěma důležitými prvky je nádoba s vodou, protože duchové budou mít po cestě žízeň, a pan de muertos (chléb mrtvých). Tento bochník se vyrábí z vaječných žloutků, ovoce a z tequilly nebo mezcalu, a je nazdoben či tvarován jako symbol smrti (lebka nebo kříž).

První den, Día de Angelitos (den andělů), je věnován zemřelým dětem a na oltář se pokládají hračky, které dřív milovaly.

Obřady jsou obzvlášť důležité, pokud rodina v předchozím roce utrpěla ztrátu blízkého. Ženy stráví celý den vařením oblíbeného jídla mrtvého člena na slavnost, kde se rodina i přátelé sejdou a příchozím duchům připijí.  

Událost vyvrcholí návštěvou hřbitova. Po cestě bývají připraveny lunaparky a atrakce nabízející jízdy ve světle neonů, vafle ve tvaru krucifixů a kaktusové chuťovky.

Rodiny zde stráví den čistěním hrobů, jejich zdobením svíčkami a květinovou výzdobou, pořádáním pikniků a tancem při mexické hudbě mariachi.

Ulice jsou plné kostlivců z papírové hmoty, kteří jsou v životní velikosti, avšak se živými lidmi je nemůžete zaměnit kvůli jejich šatům, šperkům, květinovým boa a kloboukům. V kostlivé ruce visí cigareta, na holých čelistích se houpou kruhové náušnice…

Tradice těchto zjevení sahá zpátky k Aztékům. Jejich bůh smrti Mictlantecutli je často znázorňován s tváří podobnou lebce a s předhispánskými artefakty.

Kostry v ulicích se staly důležitým prvkem svátku na konci 19. století, kdy významný rytec José Guadalupe Posada využil této příležitosti k satirizování společnosti a objevení tématu smrti coby poslední spravedlnosti a rovnosti.

V jeho slavných calaveras se postavy v podobě koster radostně účastní každodenního života, práce, tance, dvoření, pití i jízdy na koni do bitvy.

Jedna z jeho nejrozšířenějších postav je La Calavera Catrina, ženská kostra v nákladných šatech s výstřihem a s okázalým kloboukem plným květin, která sugestivně odhaluje svoji kostlivou nohu a široká prsa z žeber.

Tato událost je, stejně jako mnoho jiných v postkoloniálním Mexiku, směsicí vlivů. Její původ sahá zpátky do aztéckého měsíce Miccailhuitontli, který byl zasvěcen manželce boha Mictlantecutli, neméně děsivé Mictecacihuat.

Původně se slavil zhruba v srpnu, avšak křesťanští dobyvatelé, kteří chtěli asimilovat pohanské svátky svojí oblíbenou taktikou kulturního míšení, ho přesunuli na den po Všech svatých.

Oslavy se konají po celé zemi, avšak jejich srdcem je jižní Mexiko, kde je původní kultura nejsilnější. Mixquic nacházející se na jihovýchodě Mexico City je znám jako „město mrtvých“ kvůli svým procesím, které ve svatostáncích vzývají zesnulé.

Oblíbeným místem pro oslavy je Oaxaca, kde se pořádají také organizované výlety na hřbitovy a soutěž o nejlepší oltář.

Pokud budete na severu Mexika, zamiřte do Guanajuata, kde prodavači nabízejí sladkosti ve tvaru mumií před děsivým známým Muzeem mumií.

Na ostrově Janitzio  na jezeře Pátzcuaro zahajuje celonoční bdění s oslavou příjezd osvětlených kanoí nazdobených květinami.

I když dostat se do odlehlých mexických vesnic a zorganizovat tam ubytování vyžaduje hodně práce, stojí za to vydat se mimo velká města, abyste mohli oslavy zažít co nejtradičnější.