Saské Švýcarsko a schody až do nebe /Freinstein/

Tento nádherný, ale celkem náročný výlet prověří vaši fyzickou kondici.  Společně s Velkým Winterbergem se Frienstein řadí k největším atraktivním místům na pravobřežní části Saského Švýcarska.

Hlavní východisko pro turistické výlety představuje obec Schmilka, která se nalézá cca dva kilometry od bývalého hraničního přechodu za naším Hřenskem. Zpočátku se výlet odvíjí zcela normálně. Trasa žluté značky vás povede příjemným údolím, nohy vám budou měkce došlapovat do jemného písku jako do bavlnky a tam, kde je vlhčeji, je povrch široké cesty zpevněn položenou kulatinou. Před úmorným vedrem vás bude chránit klenba lesa, a nad špičkami smrků se před vámi zvolna vynoří malebné skalní stěny. Prostě takový klidný a pohodový výlet.

Ale pozor, po chvilce se okolní pískovcové útesy začnou k sobě podezřele přibližovat, až se zcela uzavřou, a spojí do neproniknutelné podkovy. Skály uvidíte před vámi, vedle sebe a prostor pro cestu vpřed neuvidíte nikde.  V tuto chvíli vám probleskne hlavou, že někde nastala chyba. Ale vězte, nenastala. U paty útesu totiž začíná celkem náročné stoupání po nekonečném schodišti, které je příznačně pojmenováno „Heilige Stiege“ neboli Svaté schody. ˇunava z vás spadne u jejich první etapy, když se mezi hrozivou průrvou otevře nebeský amfiteátr přilehlých útvarů. Tato nádhera vás požene tak mocnou silou nahoru po schodech dále, že vmžiku zapomenete na veškeré fyzické útrapy. Po schodech „poletíte“ už jen proto, abyste se co nejrychleji octli na vrcholu, kde budete odměněni nádherným výhledem.

Velké a prostorné kamenné plotny vás na "vrcholu" stoprocentně přimějí ke krátkému odpočinku. Jak si trochu oddechnete, tak se jen ze zvědavosti určitě vydáte dál a vyměníte žlutou značku za modrou. I zde vyhlídka střídá vyhlídku. Potom se na příštím rozcestí dáte po zelené značce, a na krátký úsek se ponoříte do krásného hlubokého lesa náhorní plošiny.

Namísto palčivého slunce vás pohltí vlahý stín, který je doprovázen chladivým vlhkým vzduchem. Cesta se hodně klikatí kolem hlubokých roklí, a ledabyle rozházených ohromných balvanů, po jejichž povrchu stékají kapky vody, které se potom vpíjejí do nacucaných polštářů mechu nebo zalévají bohaté porosty kapradin. Prostě romantika. Příjemné zátiší s pramenem vás určitě zláká k osvěžení, ale pozor. Jasný piktogram u kryté studánky vám bude signalizovat, že tamní voda není pitná. Tak opravdu pozor!

Potom vám už jen zbývá sledovat směrovku odbočky. Mezitím se jehličí mohutných smrků pozvolna změní v tenké kmeny bříz, a jakmile už i ony začnou řídnout, tak se před vámi objeví jednolitý útes Friensteinu, který je hladký, neschůdný a obklopený další samostatnou „stavbou“ tmavého pískovce.

Bohužel, vlastní vrchol Friensteinu si dnes mohou dovolit zdolat jen zkušení horolezci. Ale ani běžní pěší turisté nebudou odcházet zklamáni. Stačí jim, když budou postupovat po obvodu úpatí skály, a striktně se držet značky.

Nejprve se budete muset protáhnout úzkou skalní branou, která prý sloužila, jako vstup do předhradí středověkého skalního hrádku Friensteina. Potom se určitě ještě trochu zapotíte na vzdušné pískovcové římse, která je zajištěná jen kovovými úchyty. Ale stojí to za to, až konečně dospějete k ohromné skalní sluji jeskyně Idagrotte.
Ploše, kterou uvidíte před jeskyní vévodí plochá terasa, která je vroubená široce rozevřeným amfiteátrem složeným z propojených skalisek, zatímco pod vámi zeje bezedná hlubina. A v popředí zase uvidíte neohraničenou modř letního nebe.

Z Friensteinu doporučujeme vrátit se zpět k rozcestí s modrou. Vaší pozornost zde upoutá menší enkláva suchých kmenů mrtvých smrků. Příčina je úplně stejná, jako na naší Šumavě. Je to Kůrovec.

Modrá značka vás dále povede hřebenovým úsekem, který je plný úchvatných zákoutí i fantastických vyhlídek k dalšímu přírodnímu úkazu Saského Švýcarska, což jsou rozeklané útesy Schrammstein. Odtud již potom nezbývá jiná varianta, než že musíte po žluté značce sestoupit zpátky k labské hladině do vísky Postelwitz u Bad Schandau, která je spojená s přívozem s protilehlým Krippenem. Tam potom vyčkáte na příjezd osobního vlaku do Děčína.

Za příležitost prohlédnout si zde divy přírody se zde nevybírá žádné vstupné, ale je doporučováno držet se cestiček a značek. Na tuto popisovanou túru si vyhraďte zhruba kolem šesti hodin času. Můžete jí bezpečně absolvovat i s dětmi, ale jen s přihlédnutím k jejich kondici. Na každou túru Saským Švýcarskem se vždy vybavte dobrou mapou, s maximální velikostí měřítka 1:50 000. Čím je mapa podrobnější, tím je to lepší.