Výprava po stopách Berlínské zdi

Berlínská zeď představovala nejmocnější symbol Studené války po dobu 28 let, kdy rozdělovala nejen město, ale také tehdejší svět. Po 25 letech od jejího pádu zbylo z bariéry mezi Východem a Západem jen velmi málo, avšak kdo chce porozumět jejímu vlivu na historii, nemusí hledat dlouho.  

Stavba Zdi začala krátce po půlnoci dne 13. srpna 1961, kdy východoněmečtí vojáci rozvinuli kilometry ostnatého drátu, který byl záhy nahrazen betonovými prefabrikovanými panely. Zeď představovala zoufalé opatření vlády Německé demokratické republiky (NDR) o zastavení nepřetržitého odlivu mozků a pracovních sil, který probíhal už od jejího založení roku 1949. Asi 3,6 mil. východních Němců už odešlo na Západ, takže země byla na pokraji ekonomického i politického zhroucení.     

Zeď, oficiálně označovaná jako „ochranná protifašistická bariéra“, představovala 155 km dlouhý symbol útlaku, jenž proměnil západní Berlín v ostrůvek svobody v moři socialismu. Zeď byla průběžně zpevňována a vylepšována, až vyrostla do podoby komplexu systému na ochranu hranic, který zahrnoval „pásmo smrti“ se zákopy, světlomety, silnicí pro hlídky, s hlídacími psy, elektrickými ploty a „ježky“, a se strážními věžemi s hlídači pohotově připravenými střílet.   

První adept na uprchlíka zde byl zastřelen pouze pár dní po 13. srpnu, avšak rozsah krutosti systému začal být patrný dne 17. srpna 1962, kdy byl 18letý Peter Fechter postřelen a ponechán, aby vykrvácel, zatímco východoněmečtí pohraničníci přihlíželi. V Zimmerstrasse, kde zemřel, se dnes nachází památník. Další památník obětem Zdi stojí kousek jižně od Reichstagu na východním konci Scheidemannstrasse.  

K zániku Zdi došlo stejně nečekaně jako k jejímu vzniku. NDR opět ztrácela houfně obyvatele, kteří tentokrát utíkali přes Maďarsko, které otevřelo své hranice s Rakouskem. Východní Němci se vydali do ulic po stovkách a tisících a požadovali zlepšení lidských práv a konec monopolu Socialistické strany jednoty Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands, SED).     

Dne 9. listopadu 1989 mluvčí strany SED Günter Schabowski učinil překvapivé prohlášení ve východoněmecké televizi: všechna omezení v cestování za Západ budou zrušena, a to ihned. Během scén divokých oslav a průvodů trabantů (Trabi) dlouhých kilometry se obě části Berlína znovu spojily. Rozebírání nenáviděné bariéry začalo téměř okamžitě.    

Dnes stojí pouze asi 2 km původní Berlínské zdi coby symbol triumfu svobody nad útlakem. Nejdelší, nejlépe zachovalá a nejzajímavější část je 1,3 km dlouhý úsek zvaný Galerie na východní straně, to kvůli mnoha malbám od umělců z celého světa, které zde byly vytvořeny roku 1990 a pak roku 2009.

Během posledních 20 let obě poloviny města vizuálně splynuly tak dobře, že na mnoha místech je potřeba opravdu pečlivý pohled, abyste rozlišili východní stranu od západní. Naštěstí je tu pomůcka v podobě dvojité řady dlažebních kamenů, která vede 5,7 km po délce dřívější Zdi.   

Kromě toho se také konají cyklistické výlety podél částí někdejší Zdi. Celá trasa Zdi o délce 160 km je vyznačena jako stezka pro pěší i pro cyklisty podél dřívějšího opevnění hranice a s informačními stanicemi ve 40 jazycích. Nejmodernějším způsobem cestování po trase Zdi je s pomocí praktického minipočítače do ruky Mauerguide, který mapuje trasu Zdi pomocí GPS a skýtá užitečné komentáře a historické audio i video.    

Pokud budete mít zájem o další podklady, zamiřte do památníku Gedenkstätte Berliner Mauer, který kombinuje dokumentační centrum, uměleckou instalaci, krátký úsek původní Zdi, kapli a venkovní galerii. Kromě toho je zde Muzeum Zdi (Mauermuseum), zvané někdy rovněž Dům na stanovišti Charlie (Haus am Checkpoint Charlie), jež také shrnuje období Studené války.    

Pokud budete hledat ubytování doporučujeme :

andel's Hotel Berlin **** - 7 nocí / 2 osoby od 18 807 Kč

Cityhostel Berlin* - 7 nocí / 6 osob od 16 398 Kč

acama Hotel & Hostel Kreuzberg** - 7 nocí / 2 osoby od 8 223 Kč