Klasické čínské zahrady v Su-čou

Město Su-čou, známé také jako „Benátky Východu“ kvůli svým malebným kanálům, leží na východním pobřeží Číny a je známé svými klasickými zahradami. V současnosti se zde nachází 69 zahrad, z nichž 9 má status památky chráněné UNESCO.

Co je však tak mimořádného na zahradách v Su-čou? A na co se můžeme těšit při jejich návštěvě?

Pestrá historie Su-čou

Su-čou  leží na dolním úseku řeky Jang-c’-ťiang na břehu jezera Tchaj-chu (jedno z největších sladkovodních jezer v Číně) a dlouho prosperovalo díky okolí úrodné půdě a společenské stabilitě. Město bylo založeno v roce 514 př.n.l. jako metropole tehdejšího království Wu. Vládci využili přírodního prostředí, postavili elegantní královské rezidence a zřídili obory se zvěří. Královský dvůr prosperoval díky bohatému rybolovu a pěstování rýže v deltě Jang-c’-ťiang.

Na počátku 5. stol. př.n.l. stát Wu upadl a král Helü zemřel a byl pohřben v zahradě Tygří kopec, která existuje dodnes. Když přišli k moci noví vládci, královské zahrady se dostaly do zanedbaného stavu, ačkoli některé byly proměněny v obyčejné zahrady; tím byly položeny základy rozvoje soukromých zahrad, jaké vidíme dnes. Ke konci 1 stol. n.l. se Su-čou stalo jedním z největších měst světa, takže spolu s rozkvětem náboženské praxe došlo také k rozmachu chrámových zahrad. Zahrady zřízené náboženskými učenci coby přírodní útočiště odrážely krásy přírody v okolí Su-čou, a později silně ovlivnily umění zahradního designu.

V dalším tisíciletí Su-čou vzkvétalo a usadily se zde bohaté rodiny s dlouhodobými ambicemi. Když byl za dynastie Suej (581–618) dokončen Velký kanál, Su-čou se ocitlo na strategickém místě na hlavní obchodní trase, a během dynastie Tchang (618–907) se město stalo útočištěm básníků, vědců a bohatých kupců. Su-čou bylo dlouho stabilní a dostatečně bohaté, aby mohlo podporovat realizace estetických projektů. Místní lidé ukázali vnějšímu světu své uznání krásy a kultury právě prostřednictvím zahrad.

Útočiště pro intelektuály

Během dynastií Ming (1368–1644) a Čching (1644–1911) do oblasti přišli vlivní učenci, básníci a umělci, kteří vytvořili živou scénu umění a literatury. Jejich oddělený dokonale upravený obytný komplex skýtal poklidné útočiště z rušných ulic a vodních kanálů města. Stavba a stálé vylepšování svých zahrad se staly způsobem, jak společensky významné rodiny soupeřily se svými sousedy. K tomu patřilo budování stále nákladnějších prvků a diskutování a rozvíjení umění a teorie krajinné architektury. Tvrdí se, že v době vrcholu zde bylo více než 200 soukromých zahrad, které zabíraly polovinu prostoru uvnitř hradeb Su-čou.

Zahrady však nebyly pouze způsob, jak jejich majitelé demonstrovali své postavení, ale také prostor dokazující jejich všestrannou učenost. Byly zdobeny uměleckými díly, citáty z literatury a monumentálními stélami, což společně vytvářelo intelektuálně bohatou atmosféru. Mnoho nádherných příkladů je možné spatřit v Zahradě pro zdržování se.

Majiteli zahrad byli často bývalí vládní úředníci, kteří už opustili politický život. V roce 1510, když sem odešel císařský vyslanec Wang Xianchen, který začal budovat zahradu, kde by mohl odpočívat po své bouřlivé oficiální kariéře. Výsledkem je nejznámější atrakce Su-čou, Zahrada pokorného správce.

Zahrady rovněž sloužily jako místa, kde se diskutovalo o významných aktuálních tématech. Například Zahradu kultivace vlastnil Jiang Cai, učenec a ministr zahraničí dynastie Ming, přičemž jeho zahrada sloužila jako místo, kde se scházeli intelektuálové a diskutovali o politice.

Zahrady přežily bouřlivé časy

Čína 20. století nebyla tolik příznivá pro rozkvět zahrad v Su-čou: nejprve kvůli Povstání tchaj-pchingů, pak II. světové válce, zrození nové republiky v roce 1949 a následně Kulturní revoluci. Mnoho zahrad přestalo být soukromým vlastnictvím, bylo zničeno či poškozeno. Některé, např. Zahrada pokorného správce a Zahrada mistra sítí, byly v 50. letech obnoveny, zatímco jiné jsou už dlouho v ruinách. V 80. letech, kdy Čína zahájila svůj úspěšný turistický průmysl, začaly být zahrady znovu považovány za nedílnou součást kulturního dědictví země. Mnohé zahrady přitom byly zrenovovány a otevřeny veřejnosti.

I přes zkoušky a strasti posledních 2500 let přetrvaly zahrady v Su-čou coby symbol města, které bylo po dlouhou dobu centrem kultury, krásy a civilizace. Dnes opět představují místa pro tichou kontemplaci a slouží jako útočiště v zemi, kde probíhá překotný rozvoj. V roce 1997 byly zahrady souhrnně zapsány na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Prvky klasické čínské zahrady

Zahrady v Su-čou jsou považovány za klasický příklad čínské krajinné architektury. Zamýšleny byly jako mikrokosmos přírodního světa s bohatými scénami na omezeném prostoru. Miniaturní verze prvků, jako jsou skály a stromy, vytvářejí velkolepě působící krajiny i v těch nejmenších koutech.  

Pavilon Modré vlny (Canglang) je dobrým příkladem iluze obrovských moří a hor v rozsahu odpovídajím zahradě.

Při pohybu zahradou by se výhledy měly na každém kroku měnit podobným způsobem, jako tradiční čínské svitkové malby, které se rozmotávají a vytvářejí souvislý příběh. Překvapení by mělo čekat na každém rohu a zahrada odhalovat svá tajemství postupně, když jí budete procházet. Stěny, dveře, okna, stezky, chodby a mosty vytvářejí nepřetržitou změnu, zatímco pečlivě navržená okna a dramaticky působící kulaté „měsíční“ brány umožňují pozoruhodné pohledy. Zahrada pokorného správce a Zahrada pro zdržování se používají měsíční brány, které vytvářejí fantastický vizuální efekt.

Zahrady by měly odrážet umění, především klasickou krajinnou malbu, a nabílené stěny spolu s černými okraji střech slouží k tomu, aby oddělily prvky za nimi. Ty závisejí především na přírodních materiálech, jako je voda, skalky a rostliny, aby byla vytvořena rovnováha.

Umělé stavby, jako jsou pavilony a kryté chodby, umožňují těšit se ze zahrady v každém počasí. Zastřešená stezka v Zahradě Lví háj skýtá příležitost vidět zdejší fantastické skalní formace po celý rok.

Útulná krása zahrad se odhaluje ve složitých detailech, jako jsou důmyslně vzorované stezky z oblázků, které často znázorňují čtverce v kruzích, čímž odrážejí starou čínskou víru, že „nebe je kulaté a země hranatá“. Na různých místech je možné nalézt postavy přinášející štěstí, k nimž patří vyřezávaní netopýři a jeřábi, kteří symbolizují prosperitu a dlouhý život. V Zahradě párů je zase mnoho prvků v párech, které představují vzájemnou lásku.

Jak se tam dostat  

Su-čou se nachází v provincii Ťiang-su na východě Číny. Rychlovlakem se sem dostanete ze Šanghaje asi za 30 minut. Před prohlídkou zahrad nejprve navštivte Zahradní muzeum v Su-čou (vstup zdarma), které seznamuje s historií a kulturním významem čínských zahrad.

Všechny zahrady v Su-čou stojí za návštěvu, pokud však chcete skutečně ocenit jejich poklid, snažte se navštívit menší a méně proslulé zahrady. Když se sem vydáte v pracovních dnech, vyhnete se největším davům turistů, které procházejí známějšími zahradami. Návštěvníci však často přehlížejí menší zahrady, jako je Zahrada harmonie, ty však nabízejí tišší a celkově více uklidňující seznámení s klasickými čínskými zahradami.