Viktoriiny vodopády

Občas se stane, že místa, která máme jako by pod nosem, nás dělají celkem lhostejnými. Až musí přijet někdo zdaleka a ukázat nám jejich krásu. Takhle to bylo i s Viktoriinymi vodopády na hranici mezi Zimbabwe a Zambie.

V roce 1855 přišel do této části Afriky skotský cestovatel David Livingstone, který vodopády oficiálně objevil, a pojmenoval je podle tehdejší anglické královně Viktorii. Jejich originální název zní Mosi-oa-Tunya a znamená hřmící kouř. Kdo se zadívá na ohromné vodní divadlo, které vodopády předvádějí, pochopí, proč ho dostali.

Viktoriiny vodopády patří mezi největší vodopády na světě, a figurují na seznamu hlavních atrakcí Jižní Afriky a od roku 1989 i na listinu světového přírodního dědictví UNESCO. Vděčí za to své výjimečnosti a rozměrům. Jejich šířka je 1 800 metrů a padají z výšky asi 120 metrů do úzkého hlubokého kaňonu, který jim přidává na atraktivitě.

Průměrný průtok vody je 1 400 m³ / s, ale mění se v závislosti na ročním období. Čas dešťů od listopadu do dubna způsobuje, že hladina řeky Zambezi, na které vodopády leží, výrazně naroste a kapky vody mohou tehdy doletět do vzdálenosti až 800 metrů.

V období sucha, od září do ledna se naopak dá procházet vedle vodopádů téměř bez rizika zmoknutí a odvážnější se dokonce mohou vykoupat v přírodním bazénu pod vodopády. Třeba být ale opatrný, jezírko se jmenuje Ďáblovo.

Monumentální vodopády jsou součástí dvou národních parků, NP Mosi-ao-Tunya v Zambii a NP Victoria Falls v Zimbabwe. Každý z nich nabízí v okolí vodopádů jedinečnou procházku pralesem, během níž se objevují zebry, nosorožci, antilopy i sloni. Toto vše vám ukáže skutečné kouzlo Afriky. Ale pozor, nesmíme zapomenout, že černý kontinent umí být i nebezpečn, a absolvovat před cestou konzultaci se specialistou na exotické choroby se určitě vyplatí.