Nomádskými stezkami po Mongolsku

mongolsko3.jpg

Začalo to jedním velkým panákem vodky, který se zdál být neškodný. Pak však přišel další následovaný třetím a čtvrtým. Brzy jsme se všichni smáli, ačkoli čemu, to Vám neřeknu.

 

Dělila nás jazyková bariéra, ale pili jsme a smáli se až do časných ranních hodin a pak vyčerpaní a šťastní upadli na podlahu, kde jsme usnuli.


Bylo to v Mongolsku, rozsáhlé nejřidčeji osídlené zemi světa, které jsme objevovali při dvoutýdenní cestě společně s pěti dalšími turisty, našim místím spolehlivým průvodcem a s naším řidičem.


I když jsme už měli za sebou návštěvu hlavního města Ulanbátaru s majestátním starobylým klášterem Amarbayasgalant, jedním z největších buddhistických center v Mongolsku, většina dalších delších zastávek se týkala přírodních krás, jako jsou rozsáhlé stepi, obří hory se sněhovou čepicí nebo nezvyklá písčitá a travnatá poušť Khongo Khan (také nazývaná Malá Gobi).

Nomádskými stezkami po Mongolsku

Jeden z místních, který vyrostl jako nomád, ale nyní pracuje coby ředitel společnosti v Ulanbátaru, mi řekl nečekanou věc: „Francie má Eiffelovku, Sidney má Harbour Bridge, Řím má Koloseum - a my máme celou naši zemi.“


Před námi byla dlouhá cesta napříč zemí ve staré ruské dodávce UAZ. Jízda po mongolských silnicích bývá obtížná a je při ní nezbytná vytrvalost: cesta dlouhá 150 km může trvat i 8 hodin.

 

V noci jsme spali v tradičních jurtách (nazývaných také ger), přenosných kulatých obydlích, která se dají snadno sestavit a zase rozmontovat; bývají z mřížky z lehkého dřeva (vrbového nebo březového) pokryté plstí.

 

Většinou jsme nocovali v jurtových táborech, které se zde na léto staví pro turisty, ale dvě nejzajímavější noci naší cesty jsme strávili doma u místních.


I když jsou Mongolové tradičně kočovníci, nedávná urbanizace způsobila, že už jen asi polovina tohoto třímilionového národa takto stále žije a stěhuje se podle ročních období.

Nomádskými stezkami po Mongolsku

A právě kvůli častému nahodilému stěhování je téměř nemožné zorganizovat dopředu pobyty doma u místních. Místo toho jsme sem jednoduše přišli s nadějí, že nás některá rodina přijme, což je standardní praxe v nomádském prostředí Mongolska.

 

Kočovní Mongolové vždy mívali otevřené dveře pro každého, kdo potřeboval pomoc, a to platí stále.


Shánět se po ubytování v rodině jsme začali asi 100 km jižně od jezera Khövsgöl. Naši průvodci věděli, že poblíž není žádný tábor, a poradili nám se dívat po dvou jurtách stojících vedle sebe, což obvykle znamená, že patří jedné rodině, takže bude pravděpodobnější, že nás ubytují.

 

Na prvním místě, kde jsme se zeptali, nás však nemohli přijmout, protože pán domu s manželkou byli pryč a zůstala zde pouze stará babička, která dohlížela na jurtu a na děti.

 

V další domácnosti nedaleko města Mörön jsme však už byli úspěšní. Ačkoli manžel nebyl doma, paní Puje už měla zkušenost s ubytováním cizinců z doby před čtyřmi lety.

 

Vystoupili jsme z dodávky a sebevědomě se usadili, kde se dalo, zatímco její dcera nám nabídla solený čaj s mlékem tsutai tsai.


Když Vás Mongolové pozvou domů, je velmi nezdvořilé odmítnout cokoli, co Vám nabídnou.


Téměř vždy to bývá tsutai tsai a tsagaan idee (sladkosti z mléka), někdy také aaruul (kyselé mléko), airag  (fermentované kobylí mléko) nebo arkhi (domácí vodka pálená z mléka).

Nomádskými stezkami po Mongolsku

Kolem páté hodiny odpoledne dorazil domů ze školy syn paní Puje a poté, co nás pozdravil, vyhnal dobytek na pastvu. Děti nomádů začínají pomáhat rodičům velmi brzy, a když je jim 4-5 let, většina začne dojíždět do nejbližší vesnice do školy.

 

Vzdělání se zde velmi cení, podle UNICEF se zde 99% dětí přihlásí na základní školu a většina z nich pak studuje dál. Gramotnost dospělých se odhaduje na 97%.


Díky tlumočení našich průvodců se veškerá počáteční nesmělost brzy vytratila. Puje byla velmi zvědavá na naše rodiny, způsob života a na naši práci. Děti zase zajímaly naše batohy, boty a oblečení a byly nadšené z nezvyklého zakončení dne.


Zatímco průvodce s řidičem vařili večeři (při shánění ubytování v rodinách je běžné přinést jídlo a menší praktické dárky, jako je mýdlo, čaj a káva), Puje podojila krávy a my si hráli s dětmi.

 

Když se syn Puje chlubil svojí jízdou na koni a její nejstarší dcera pózovala před fotoaparáty, celí nadšení s náhlého zájmu, všiml jsem si, že Puje se tiše chichotá.


K jídlu bylo skopové se zeleninou připravené na centrálním sporáku, který zároveň jurtu vyhřívá. Jedli jsme na podlaze, naše skupina používala příbory a talíře a Puje s dětmi jedli rukama.

 

Puje vysvětlovala, že je velmi ráda, že jsme přišli, a že už se nemůže dočkat, až o téhle nečekané události bude vyprávět manželovi.

 

Silnice poblíž jejich domova byla nedávno opravená, což výrazně ovlivnilo jejich život. Její manžel teď cestuje pravidelně a shání obchody, zatímco její syn může jet 15 km trasu do školy na motorce, kdykoli ho může svézt otec nebo rodič jiného z dětí.

 

Pár týdnů sice strávil ve vesnici, kde stojí škola, u babičky, pro Puje je však důležité, by byl poblíž a pomohl s odpoledními pracemi.


Oprava silnic je výsledkem nedávného rozmachu těžby uhlí, mědi a zlata v Mongolsku a vláda investuje do infrastruktury, aby pak na ní vydělala.

 

Stavební práce probíhají pouze v měsících mimo dlouhou a drsnou mongolskou zimu, avšak pevné silnice se šíří rychle, takže umožňují větší dopravní provoz.

Nomádskými stezkami po Mongolsku

Díky zkracujícímu se času potřebnému k cestování nomádské rodiny také cestují na větší vzdálenosti při hledání zelených pastvin pro svůj dobytek.

 

Ne každá z rodin má auto nebo dodávku, avšak většina zná někoho, kdo ji má, takže se jurty už jen zřídkakdy stěhují na koňských hřbetech.


Poté, co jsme se rozloučili s Puje a její rodinou, jsme se vydali po opravených i neopravených cestách směrem ke krásnému jezeru Terkhiin Tsaagan a pak na jihovýchod do oblastí Tsenkher a Karakorum, přičemž jsme bydleli v jurtách podél cest.

 

Naše poslední zastávka se odehrála v písčité poušti Khongo Khan, takže jsme cestovali nejodlehlejšími oblastmi Mongolska, kde je nejméně možností ubytování. Brzy jsme byli opět na cestě a hledali rodinu se dvěma jurtami, která by nás mohla ubytovat.

Nomádskými stezkami po Mongolsku

Když na další den začalo zapadat slunce, žlutý písek se v slábnoucím světle lesknul a my se seznámili s paní Urmou. Starala se o domácnost a dobytek spolu se svojí dcerou a neteří, která přijela na návštěvu z nedaleké vesnice.

 

Urma nikdy neubytovávala doma cizince, takže náhle byla její jurta plná lidí, kteří se přišli podívat na nás coby nečekané návštěvníky. Z nedalekých jurt dorazili pěšky a z větší dálky na koních nebo motocyklech.


A tehdy přišlo na vodku. Jeden z návštěvníků přinesl velkou sklenici arkhi, která pak mnohokrát kolovala, když jsme pili a smáli se až do časných ranních hodin. Byla tu celá široká rodina i přátelé včetně 88leté ženy, která si zavdávala, jako by nebyl žádný zítřek. 


Následující ráno nás Urma vzbudila brzy hlasitým šouráním po jurtě. Nebylo možné vyspávat, jako každý jiný den bylo nutné udělat povinnosti.

 

Rychle jsme se nasnídali, zatímco neteř Urmy váhavě žvýkala suché müsli, co jsme přinesli, a její dcera rychle pochopila, jak funguje iPad – bylo to spojení dvou světů.


Urma vyprávěla o dni, kdy navštívila Ulanbátar, což byla cesta před opravou silnic nemožná. Zatím však nevěděla nic o tom, že z nedaleké vesnice do Ulanbátaru občas jezdí autobus.

S tím, jak nás potkala, se chtěla dozvědět více o světě, což byl inspirující moment, který však může ztížit příští hledání autentické mongolské domácnosti.

Co a jak

V Mongolsku, které bývá nazýváno zemí modrého nebe, bývá průměrně 250 slunečních dní v roce.

 

Nejvhodnější doba k návštěvě je léto (červen, červenec, srpen), kdy se průměrné teploty pohybují kolem 20 °C. Na jaře a na podzim však zase bývá na silnicích méně cestujících.


Zdejší měna je tögrög a v Ulanbátaru najdete mnoho fungujících bankomatů. Při pobytu v mongolské rodině však nebudete peníze potřebovat, místo toho doneste jídlo a praktické dárky, např. mýdlo nebo čaj. 

Víza


Vízum do Mongolska

Od 1.1.2016 byla pro české občany znovu zavedena vízová povinnost...Více informací na mzv.cz Adresa Velvyslanectví: Velvyslanectví Mongolska Na Marně 5, Praha 6, 160 00 Tel: 00420-224 311 198 Adresa...
více…

Lastminute a akční letenky


Dovolená na Kubě s přímým letem z Prahy, all inclusive službami, transferem a delegátem

Kuba-4*Starfish Cayo Santa Maria
Termín: 20.02.2024 - 05.03.2024
Strava: stravování formou all inclusive
Doprava: 1 zpáteční letenku v ekonomické třídě na trase Praha - Kuba - Praha (přímý let) všechny letištní a palivové poplatky
Cena: od 31 990 Kč
Datum: 4. 2. 2024více…

Akční letenky z Vídně do Miami tam i zpět od 9907Kč

Připoutejte se, vzletáme na výhodnou cestu snů!  Výhodné letenky z Vídně do Miami za ceny, které vám nedají spát. Vybírat můžete v různých termínech po celý rok 2024.  Kdo řekl, že...
více…

Chicago z Prahy se 4* ubytováním a snídaní od 17 490 Kč

Hotel Hyatt Place Chicago Medical/University District****,se nachází v blízkosti centra a poblíž stanice metra. Každé ráno se můžeš během pobitu těšit na vydatné snídaně. Nejlépe hosté hodnotí zejména...
Termín: 01.01.2024 - 30.04.2024
Doprava: Zpáteční letenky z Prahy, ubytování ve 4* hotelu, snídaně, 1 kus příručního zavazadla do 8 kg
Cena: od 17 490 Kč
Datum: 25. 11. 2023více…

Cestopisy


Proč se vydat do Mongolska

Mongolsko je odlehlá a rozhodně málo turisty prozkoumaná země, tím byste se však neměli nechat odradit. Rozlehlá středoasijská země nabízí návštěvníkům skutečně mnoho: od úžasné scenérie hor...
více…

Výprava do Mongolska za poslední šamankou

Oblast vysokého pohoří Altaj v západním Mongolsku je divoká, dramatická a úžasná země, kde jsou orli kroužící nad hlavami běžným jevem a kde se ledovcem zpustošené hory a pohoří tyčí do výšky až...
více…